close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Christine

9. ledna 2013 v 14:12 |  Christine
Administrátorka

VZHLED

Věk: 17 let

Povaha:
Jsem milá a bojácná. Také jsem hlavně hodně zvědavá, proto stále něco prozkoumávám. Mám smysl pro humor a nesnáším nudu, Miluji dobrodružství! Bojím se bouřky, proto musím mít u sebe svou vlčici Roosie. Nesnáším samotu, stále musím mít u sebe někoho komu věřím a mohu se na něho spolehnout. Oheň mám ráda, vlastně mám schopnost zapálit i zhasnout ohniště, ale žhavé oko nepřemůžu, ale pomohu přemoct. Ku pomoci mi jsou mé ruce.


Příběh:
Jednoho deštivého dne, když jsem byla ještě normální člověk, se to stalo. Jako každý jiný den, jsem šla dopoledne pro čerstvé pečivo. Pravda, za tu cestu jsem přeci jenom promokla, ale když jsem se vracela z obchodu domů, obloha najednou ještě více potemněla a já neviděla na krok. Po chvíli jsem zaslechla hlas, který jakoby říkal: "Pojď sem! Pojď blíž! No tak pojď, neboj se!" Samozřejmě, že sem se začala ještě více bát. Ten hlas zněl dosti strašidelně. Ale šla jsem. Ano, šla jsem za tím hlasem. Najednou se přede mnou zjevila černá postava, když na ni dopadl drobný paprsek slunce, uviděla jsem té postavě do tváře. Musím říct, že to tedy byla pěkně šeredná nestvůra. Té stvůře, jak jsem ji později nazvala, bylo určitě již mnoho let. Na obličeji měla ta nestvůra už mnoho vrásek a ještě jsem zapomněla říct, že ta nestvůra měla jen jedno oko a to druhé měla zavázané oko černou páskou. To oko bylo takové rudé, ohnivé...Udělala jsem krok dozadu a chtěla utéct, ale o něco jsem zakopla a upadla na zem. Ležela jsem tak bezvládně na zemi. Ta nestvůra se ke mne přibližovala a naklonila se ke mně. Vycenil na mne své zuby a já si jen zakryla obličej rukama. Pak jsem zaslechla další kroky a chtěla se otočit, ale nešlo to, byla jsem jak přikovaná k zemi. Najednou jsem uviděla jak ta nestvůra drží v ruce nějakou kouli a chce ji hodit, nečekala jsem a vykřikla: "POZOR!" Pak jsem zavřela oči a když jsem je zas otevřela ta nestvůra tam už nebyla. Místo ní tam vedle mne seděla taková postarší paní a usmívala se na mne. Já se posadila a začala se klepat zimou. Ona mi řekla: Na, vem si tu deku. Jsi úplně promočená a vidím jak se klepeš zimou." Dořekla a zase se začala usmívat. Vypadala mile, já si od ni deku vzala a řekla: "Děkuji mockrát, paní." Trochu jsem se taky pousmála a obmotala jsem se dekou. Poté jsem začala přemýšlet, jestli se mám vrátit domů. Bála jsem se, že se mi stane něco podobného a mne se domů nechtělo. Místo dcery, mne považovaly za služku. Byli na mne zlí a mlátili mne. Toto vše jsem řekla té paní a ona jen pak pokývla hlavu. Chvíli se nic nedělo ale pak mi podala lahvičku a řekla ať ji vypiju. Poslechla jsem a lahvičku vypila. Poté jsem usnula a když jsem se probudila ocitnula jsem se úplně někde jinde. V jiném světě. Okolo mne pobíhalo různých prapodivných zvířat. Vstala jsem z trávníku a najednou se přede mnou objevilo zrcadlo. Podívala jsem se do zrcadla a všimla jsem si, že vypadám úplně jinak. Těšilo mne to, později jsem si na to zvykla. Na svůj minulý život jsem pomalu zapomínala. Každý den jsem si procházela okolí a začala to tu vše lépe poznávat. Jednou jsem si řekla, že se půjdu odívat dál. Chvíli jsem tak šla stále po cestě a najednou jsem před sebou spatřila menší jeskyni. Byla jsem zvědavá, tak jsem se tam šla podívat, chvíli jsem jen tak šla po tmě a pak zahlédla světlo. Tak jsem se vydala tím směrem. Když jsem tam dorazila seděla tam víla a něco si mumlala. Posadila jsem se vedle té víly a ona přestala. Otočila se směrem ke mě a začala mi vyprávět o tomto světě. Jak jsem se dozvěděla byl to jaksi Fantasy svět. Pak mi začala vyprávět o žhavém oku. Prý chce tomuto světu vládnout, ale to se nesmí stát. Musí být zastaven. Prý já jsem ta vyvolená, která ho má zastavit. Chvíli jsem na ni tak koukala s otevřenou pusou. Pak mi řekla, že k mé pomoci budu mít vlka. Tedy zatím malé vlče, později vlčici, že mne má chránit a pomoci. Sice jsem se dozvěděla, že tu ještě někde je další člověk, holka. Ale musím ji najít sama. Odešla jsem z jeskyně i se svým vlčátkem. Dala jsem jí jméno Roosie. Řekla jsem si, že si prohlédnu les, který byl kousek ode mne. Vešla jsem do lesa a šla cestou. Po chvíli jsem spatřila dívku s tygrem. Seděla na pařezu. Sedla jsem si k ní. Po sléze jsme se domluvili, že podnikneme výpravu proti žhavému oku. Přišli jsme na to, že to my jsme ty vyvolené...Mnoho dalších tvorů nás v tom i podpořilo. Dvakrát nadšené jsme z toho nebyly, ale co alespoň provedeme dobrý skutek. Ještě než jsme podnikli tu výpravu hodně jsme si spolu povídaly a staly se z nás nerozlučné kamarádky.

Diamanty
Tato hráčka má:
65x

Dovednosti
Síla:
Ovládání mysli:
Vytrvalost:
Obratnost:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama