close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Leden 2013

Alkin

9. ledna 2013 v 14:21 Alkin
VZHLED

Věk: 16 let
Pohlaví: muž

Povaha:
Sourozenec: Amanda
Alkin působí na své okolí tak trochu neutrálně, každý si o něm myslí to své, protože vždy vystupuje nějak jinak. Je velice cílevědomý, ví co chce a tvrdohlavě si za tím prostě jde, až to někdy zajde za hranice netolerance. Možná ho někdy uvidíte arogantního, sám se za to nemá rád, většinou se tak chová skoro nevědomky a to většinou, když se snaží ukázat. Mívá docela rád ironické a hořké poznámky, ale většinou to nemyslí nijak zle. Většinou pro něj není problém si někoho získat na svoji stranu, otázka je, jak dlouho ten dotyčný u něj vydrží. Když už vážně vydrží být jeho přítelem, jako například jeho sestra (dvojče) Amanda a nebo také jeho had, nebude zklamán, protože Alkin dokáže být vynikající společník i kamarád.

Historie:
Původ Alkina a jeho sestry Amandy je tak trochu nejistý, ale většinou to tak v osadách bývá. Oba pocházejí z Marilye, což je pro osadníky celkem samozřejmost. Jejich původ však spočívá v tom, že jejich předkové byli čistokrevní elfové, ale to bylo hodně let zpět, kdy elfové pokojně žili spolu s lidmi s osad. Dokud nezasáhla přemíra zla, vše bylo v pořádku, ale pak elfové zmizeli do lesů. Zanechali za sebou potomky napůl lidské a napůl elfské a jeden takový případ je Alkin s Amandou. Oba jejich rodiče jsou lidé, avšak u Amandy se projevily více elfské znaky po její babičce, zatímco Alkin podědil jen něco málo z elfí zručnosti, podle toho taky vypadá. Alkin ještě zažil ty časy, kdy Marilye nevládl mág s okem, ale moc dlouho to nevydrželo a rozhodl se s tím něco dělat.

Příběh:
Byla noc, Alkina jako poslední dobou, budil křik dryád z lesů, měl citlivější sluch a instinkty a rozhodně se mu nelíbila tahle situace. Oko zašlo příliš daleko, když ničilo přírodu, bralo si všechno, s čím tu vyrůstal. Rozhodně už nepotřeboval dál sledovat to, co celé ty roky miloval a že už to pár let bylo. Kdyby mu i vzali hada, přesněji řečeno bojgu Elyonu, kterou měl skrytou v lese, jednoduše by to asi nepřežil. Když si vzpomněl, jak si získal Elyonino hadí srdce, trochu se usmál. Bylo to velice sebevědomé a opovržlivé stvořeníčko a i přes kousnutí mu začínala více věřit. Jeho matka hada nechtěla vidět u nich v domě, takže Alkin jí dal do jejího přirozeného prostředí. Často tak Elyonu navštěvoval a stále trénoval její řeč. Jen vybavení na to, že by zemřela, mu vzplály oči. Bylo mu už 16 let, tvrdě pracoval, aby uživil rodinu a už se vcelku mohl rozhodovat sám, stejně jako jeho sestra, které se zřejmě také nelíbilo tohle zužování svobody. Takhle to plynulo dál dní, chodil po vesnici, chodil za Elyonou, ale skoro nic mu to nepřinášelo. Poprvé nevěděl, co dělat, dokud se nedozvěděl od vesničanů, že jeden z kentaurů nedávno řekl, že máme naději v podobě lidské výpravy mířící na sever proti Oku. Alkin se jen ušklíbl, přece by svět nezachránila banda nějakých lidí, to rovnou mohl jít s celou osadou. Ale když po výpravě se sestrou pátrali více, zjistili, že se jedná o lidi pozemské ze Země a že byli Maryliou předurčeni tomuto osudu, aby se utkali v boji s okem. Alkin pocítil novou touhu. Touhu podílet se na tom. Výprava měla mířit přes ně, ale nehodlal na ně čekat, jako většina vesničanů, rozhodl se pro útěk. Bylo to prosté. Jako každou noc ulehl do postele, ale oblečen, aby mohl zase hned vstát a vplížit se na půdu, kde měl schovaný svůj vlastnoručně vyrobený luk s šípy. Přehodil si toulec s šípy přes rameno a naházel do vaků vše potřebné, ale jídla moc nebral, spoléhal ve svůj luk. Opatrně se vyplížil s domu, jenže narazil na svou sestru, která si urputně stála za tím, že půjde s ním. Nemohl přece riskovat i její život, ale byla to prostě jeho sestra, jeho krev, jeho dvojče. Musel jí vzít sebou. Utekli z osady k lesu, kde měl Alkin schovanou Elyonu. Vzal jí kolem ramen a vyrazila s nimi. Amandu doprovázel její pes ze Země, kterého našli při několika denním výstupu. Vypadalo to jako neohrabané neužitečné štěně, ale nakonec si ho Alkin přeci jen trochu oblíbil. Mělo to čenich a dobrý sluch, to mohlo stačit. Nikdo nevěděl, kde se tu vzal, ale Amanda se ho prostě ujala, nijak Alkinovi nevadil. Pokračovali celkem dlouho s několika přestávkami, ale šli jen díky jejím elfským i zvířecím instinktům, jinak by netušili, kudy jít. Po delší době nakonec na něco jako výpravu narazili a nejspíše ti potvrdila i jeho sestra. Konečně Alkin pořádně věděl, co chce a nehodlal to měnit. Podílet se na zničení Oka.

Diamanty
Tento hráč má:
45x

Dovednosti
Síla:
Ovládání mysli:
Vytrvalost:
Obratnost:

Sally

9. ledna 2013 v 14:17 Sally
VZHLED

Věk: 17 let

Povaha:
Jsem milá, hodná a spolehlivá.. Jsem ochotna pomoci všem, co to potřebují. Mám ráda zvířata a chodím se s nimi i procházet. Nesnáším samotu a strašně se mi střídají nálady, na to si u mě dávejte pozor. Miluju adrenalin a nebezpečí je to můj život, ale musím mít u sebe radši svou věrnou Jednorožkyni Lailu, mám jí moc ráda a hodně mi pomohla. Já jsem v podstatě holka, která nemá strach, ale když dojde k něčemu co je vážně nebezpečné tak si netroufne , ale to jen někdy.. Ráda se směju a vymýšlím různé fóry, někdy se mi to zřejmě nepovede a je z toho trapas jako hrom..

Příběh:
Jednoho krásného dne jsem byla pořád ještě člověk, můj život byl skvělí. Jako každý den jsem vyhledávala adrenalin a nebezpečí, bavilo mě to. Jenže jsem netušila, že mám i nepřátele, kteří mě nenávidí. Vyrazila jsem si na pláž a chtěla zkusit surfovat a najet na největší vlnu co tam bude. Sledoval mě muž jménem Mike a snažil se mi vše překazit. Po pár hodinách jsem nedávala pozor a spadla z prkna, dost mě to bolelo a tak jsem se snažila vyplavat na břeh a povedlo se. Nějak se to zvrtlo a já nedávala pozor, když jsem se otočila měla jsem v hrudi zabodnutý nůž, nemohla jsem se nadechnout a vykrvácela jsem… Myslela jsem si, že jsem mrtvá, přede mnou se objevil tajuplný les a já se jen tak rozhlížela. Objevilo se přede mnou malé světýlko a šeptalo mi:" Pojď blíž, Pojď za mnou rychle". Samozřejmě jsem poslechla, najednou jsem se objevila v lese. Slyšela jsem šeptání, které znělo asi takhle: "Máme málo lidí na poražení žhavého oka, potřebujeme ještě nějaké lidi, jsou jen dvě vyvolené potřebujeme víc lidí!! Vyvolené jsou ty co pomůžou v boji proti žhavému oku" Trošku mě to udivilo a rozhodla se, že najdu dvě vyvolené a pomůžu jím.. Šla jsem po bahnité cestičce a potkávala různá zvířata, udivil mě jeden jednorožec byla to holka.. Byla ještě malinká a rozhodla jsem se jí nechat, byla u mě šťastná, tak jsem si jí pojmenovala Laila. Jméno se jí libilo, byla mi pořád po boku. Když vyrostla byla z ní krásná klisna a byli jsme pořád spolu.. Pořád jsme hledali ty vyvolené, ale oni nikde. Toulali jsme se hodně dlouho a já začínala být unavená a Laila též, rozhodli jsme se, že se prospíme, spala u mě a já na jejím bříšku.. Bylo teplo, takže jsme ani nemrzli, to bylo fajn. Ráno jsme si šli sehnat něco k jídlu a pití, naštěstí jsme měli vedle sebe čistou a pramenitou řeku.. Spali jsme pod jabloní, takže to taky nebyl problém, do batohu jsme si schovali jablka a trochu vody na cestu.. Cesta za vyvolenými trvala hodně dlouho necelé 4 dny.. Když jsme je zahlédly byli jsme šťastný a běželi k nim.. A zeptali se: "Ahoj, Můžeme se k vám přidat?" Dívky se na sebe podívali a kývli... Usmála jsem se na Lailu a objala jí kolem krku, Laila si spokojeně odfrkla a do tlamy jsem jí dala kousek jablka.. Koukala jsem se na jejich zajímavé ochránce byli krásní, ale já měla stejně nejradši mou Lailu.. Tak jsem se dostala do Fantasy světa a poznala Lailu, Catherine a Christine.

Diamanty
Tato hráčka má:
55x

Dovednosti
Síla:
Ovládání mysli:
Vytrvalost:
Obratnost:

Christine

9. ledna 2013 v 14:12 Christine
Administrátorka

VZHLED

Věk: 17 let

Povaha:
Jsem milá a bojácná. Také jsem hlavně hodně zvědavá, proto stále něco prozkoumávám. Mám smysl pro humor a nesnáším nudu, Miluji dobrodružství! Bojím se bouřky, proto musím mít u sebe svou vlčici Roosie. Nesnáším samotu, stále musím mít u sebe někoho komu věřím a mohu se na něho spolehnout. Oheň mám ráda, vlastně mám schopnost zapálit i zhasnout ohniště, ale žhavé oko nepřemůžu, ale pomohu přemoct. Ku pomoci mi jsou mé ruce.


Příběh:
Jednoho deštivého dne, když jsem byla ještě normální člověk, se to stalo. Jako každý jiný den, jsem šla dopoledne pro čerstvé pečivo. Pravda, za tu cestu jsem přeci jenom promokla, ale když jsem se vracela z obchodu domů, obloha najednou ještě více potemněla a já neviděla na krok. Po chvíli jsem zaslechla hlas, který jakoby říkal: "Pojď sem! Pojď blíž! No tak pojď, neboj se!" Samozřejmě, že sem se začala ještě více bát. Ten hlas zněl dosti strašidelně. Ale šla jsem. Ano, šla jsem za tím hlasem. Najednou se přede mnou zjevila černá postava, když na ni dopadl drobný paprsek slunce, uviděla jsem té postavě do tváře. Musím říct, že to tedy byla pěkně šeredná nestvůra. Té stvůře, jak jsem ji později nazvala, bylo určitě již mnoho let. Na obličeji měla ta nestvůra už mnoho vrásek a ještě jsem zapomněla říct, že ta nestvůra měla jen jedno oko a to druhé měla zavázané oko černou páskou. To oko bylo takové rudé, ohnivé...Udělala jsem krok dozadu a chtěla utéct, ale o něco jsem zakopla a upadla na zem. Ležela jsem tak bezvládně na zemi. Ta nestvůra se ke mne přibližovala a naklonila se ke mně. Vycenil na mne své zuby a já si jen zakryla obličej rukama. Pak jsem zaslechla další kroky a chtěla se otočit, ale nešlo to, byla jsem jak přikovaná k zemi. Najednou jsem uviděla jak ta nestvůra drží v ruce nějakou kouli a chce ji hodit, nečekala jsem a vykřikla: "POZOR!" Pak jsem zavřela oči a když jsem je zas otevřela ta nestvůra tam už nebyla. Místo ní tam vedle mne seděla taková postarší paní a usmívala se na mne. Já se posadila a začala se klepat zimou. Ona mi řekla: Na, vem si tu deku. Jsi úplně promočená a vidím jak se klepeš zimou." Dořekla a zase se začala usmívat. Vypadala mile, já si od ni deku vzala a řekla: "Děkuji mockrát, paní." Trochu jsem se taky pousmála a obmotala jsem se dekou. Poté jsem začala přemýšlet, jestli se mám vrátit domů. Bála jsem se, že se mi stane něco podobného a mne se domů nechtělo. Místo dcery, mne považovaly za služku. Byli na mne zlí a mlátili mne. Toto vše jsem řekla té paní a ona jen pak pokývla hlavu. Chvíli se nic nedělo ale pak mi podala lahvičku a řekla ať ji vypiju. Poslechla jsem a lahvičku vypila. Poté jsem usnula a když jsem se probudila ocitnula jsem se úplně někde jinde. V jiném světě. Okolo mne pobíhalo různých prapodivných zvířat. Vstala jsem z trávníku a najednou se přede mnou objevilo zrcadlo. Podívala jsem se do zrcadla a všimla jsem si, že vypadám úplně jinak. Těšilo mne to, později jsem si na to zvykla. Na svůj minulý život jsem pomalu zapomínala. Každý den jsem si procházela okolí a začala to tu vše lépe poznávat. Jednou jsem si řekla, že se půjdu odívat dál. Chvíli jsem tak šla stále po cestě a najednou jsem před sebou spatřila menší jeskyni. Byla jsem zvědavá, tak jsem se tam šla podívat, chvíli jsem jen tak šla po tmě a pak zahlédla světlo. Tak jsem se vydala tím směrem. Když jsem tam dorazila seděla tam víla a něco si mumlala. Posadila jsem se vedle té víly a ona přestala. Otočila se směrem ke mě a začala mi vyprávět o tomto světě. Jak jsem se dozvěděla byl to jaksi Fantasy svět. Pak mi začala vyprávět o žhavém oku. Prý chce tomuto světu vládnout, ale to se nesmí stát. Musí být zastaven. Prý já jsem ta vyvolená, která ho má zastavit. Chvíli jsem na ni tak koukala s otevřenou pusou. Pak mi řekla, že k mé pomoci budu mít vlka. Tedy zatím malé vlče, později vlčici, že mne má chránit a pomoci. Sice jsem se dozvěděla, že tu ještě někde je další člověk, holka. Ale musím ji najít sama. Odešla jsem z jeskyně i se svým vlčátkem. Dala jsem jí jméno Roosie. Řekla jsem si, že si prohlédnu les, který byl kousek ode mne. Vešla jsem do lesa a šla cestou. Po chvíli jsem spatřila dívku s tygrem. Seděla na pařezu. Sedla jsem si k ní. Po sléze jsme se domluvili, že podnikneme výpravu proti žhavému oku. Přišli jsme na to, že to my jsme ty vyvolené...Mnoho dalších tvorů nás v tom i podpořilo. Dvakrát nadšené jsme z toho nebyly, ale co alespoň provedeme dobrý skutek. Ještě než jsme podnikli tu výpravu hodně jsme si spolu povídaly a staly se z nás nerozlučné kamarádky.

Diamanty
Tato hráčka má:
65x

Dovednosti
Síla:
Ovládání mysli:
Vytrvalost:
Obratnost:

Catherine

9. ledna 2013 v 14:06 Catherine
Administrátorka

Vzhled

Věk: 20 let

Povaha:
Catherine je tvrdohlavá holka. Má svoji hlavu, své nápady a prosazuje svůj názor. Jde si za svým a věří tomu, ačkoliv se může stát, že když jí trochu rupne v bedně, dokáže se chovat jinak, než byste od ní čekali. Často nejdříve mluví, než-li přemýšlí a někdy se jí to i vymstí. Pokud se jí někdo nelíbí, dá to najevo, říká pravdu a nebojí se následků. Rychlostí blesku se jí mění nálady, proto je trochu těžší jí zastihnout v nějaké déle než 15 minut. Ale co. Když ji vážně někdo zná, nemělo by mu to dělat problémy. Nevadí jí, když je středem pozornosti, poněvadž už tak je, kvůli svému vzhledu. Catherine sice vypadá jako mladá svůdkyně, ale rozhodně nemá potřebu letět za každým, kdo na ní udělá pohled. Co má ráda? Malé drobnosti, které najdete všude kolem ní... Taštičky, šátky, náramky...je toho dost, ale někdy vše odloží a je přirozená. Nikdy by nedala svého tygra, ke kterému si našla cestu rychleji, než ke komukoliv jinému. Vlastně se s ním cítí více zodpovědná. Cath nesnáší povyšování nad ostatními. Člověk si má věřit, ale nic se nemá přehánět. Tím se Catherine řídí a ona hlavně věří...A když se něco chce, dosáhne toho, a't jí to stojí život. I kdyby měla použít ty svoje nejtajnější zbraně, které má v rukávu.
Menší "vlasnůstka" této holky je ta, že lépe dokáže používat svoji sílu. Jak vnitřní tak vnější.

Popis vzhledu:
Catherine je na první pohled celkem obyčejná dívka normální postavy. Ani hubená, ani zakulacená. Jen je statná. Na druhý pohled vás ihned upoutají její dlouhé lehce vlnité světlé vlasy táhnoucí se do pasu. Ráda si je nechává rozpuštěné, jen zřídka si je stáhne do drdolu či copu. A nakonec by vás měly upoutat její nekonečné mrazivé křišťálově modré oči, které když se zabodnout, nepustí. Oči jí zdobí husté řasy a většina lidí jí je má co závidět. Obličej má normální, hladké rysy, ale za uchem má menší jizvu od malička. Kdybyste na ní poprvé pohlédli, zjistili byste z prvního pohledu, že by byla ledová královna. Někdy to náramně ladí, když se tak chová, ale mnohokrát s to ještě nestalo. Catherine dříve ve svém světě preferovala tmavší barvy, když se dostala sem a poznala jinou módu, ráda přijala šněrovací oblečení. Boty mívá vždy většinou vysoké, černé a barvy se u ní konečně střídají. Někdo by rovnou řekl, že je elfka, ale i z její výšky a takové té lidské neohrabanosti je poznat, že je člověk a rozhodně jí to nijak nevadí.



Příběh:
V ovzduší se tento den pro jednou tpřytil prach. Slunce prolamovalo stíny a měnilo je v horké plochy. Bylo šílené dusno. Catherine, jakmile zpozorovala, že je hezky, pospíchala ven na terasz s výhledem na kukuřičné pole, které se pro tentokrát neohýbalo pod náporem větru. Bylo děvět hodin ráno v sobotu a Cath nemusela do práce. Jelikož všichni doma ještě spali, Cath se ustrojila a pomalým krokem vyrazila na kukuřičné pole. Vstoupila na nerovnou půdu mezi vysokou kukuřici a fascinovaně šla vyšlapanou cestičkou. Vedru tu nebylo aspoň 1 rok. Většinou byla naprostá zima a byl zázrak, že se udělalo hezky. Cath začínalo být vedro, ale než si to připustila, kukuřice zkosil ostrý vítr. Catherine se zamračila a šla dál. Po chvilce na ní dopadla první deš'tová kapka a ozvalo se dunění bouře. Semlelo se vše během chvilky. Blesky lítaly okolo Catherine a vítr dělal v kukuřici nepořádek. Potemněla obloha. Už to skoro vypadalo jak temná noc, kterou postihla obrovská dunivá bouře. Catherine přes kukuřici nic neviděla. Vlasy lételay okolo její hlavy a te'd už neviděla vážně skoro nic. Vyděšeně vykřikla, když se kusy blesků, nebes a kukuřice spojovaly dohromady a vznikaly podivuhodné a děsivé tvary. Pod Catherine už nebyla zem. Nebyly domy stromy... Byla pryč. Nikde. Bouře nebyla skoro slyšet. Cath se nacházela ve světle. Oči měla zavřené a modlila se, aby to byl jen sen. Nebyl. Když otevřela oči, stála uprostřed krásného lesa. Ne toho klasického. Byl plný něčeho nepopsatelně dokonalého. Vše bylo zelenější, jasnější... Nebyla tu auta. Prostě klid, zpěv ptáků a vůně květin... Cath se cítila naprosto v klidu na to, že byla nkde nejspíše mimo Zemi, mimo vesmír... Ve vzduchu ale visel nějaký závěs, která Cathe nedokázala popsat. Místo toho, aby křičela a šílela, se automaticky rozešla po lese a dotýkala se každého stromu. Šla dál a dál, připadalo jí to fascinující, bezvadné a vzrušující. Bylo jí jedno, co se děje doma. Zrychlovala kroky, dokud je za sebou neuslyšela. Kroky... Rozbušilo se jí srdce a zaínala se potit. Má se otočit? Nemá? Nakonec to opravdu udělala. Otočila se a nemohla uvěřit vlastním očím. Vše co četla, vše co viděla na obrázcích... Teď je spatřila naživo. Za ní stál stavěný kentaur s lesklou kaštanovou srstí a moudrýma zelenýma očima. Za ním pochodoval obtloustlý trpaslík s brýlemi a vedle něj se krčila přenádherná paní stromů - dryáda. Catherine nekřičela. Byla mezi nimi obklopena štěstím. Nemohla mluvit, dokud nezačal mluvit kentaur a pak to šlo rychle. Dozvěděla se o oku a o tom, že ona je vyvolená. Že má výpravu vést. Catherine ani minutu neváhala a hned se na to vrhla. Probírala s ostatními nádhernými bytostmi plány a strategii a jak to vše bude. Nabírala naději, že dokáže pomoci této zemi. Bude zase svobodná. Catherine se s tímto uložila pod stromy do mechu ke spánku, když ostatní odešli. Bylo toho na ní moc, vše se v ní chvělo, byla to magie. Nedokázala usnout, něco ve své blízkosti cítila. Chvilku mžourala mezi stromy, dokud neuslyšela lehké zavrčení. Okamžitě byla na nohou a vyplašeně se rozhlížela kolem. Ale i přesto nemohla být vyděšená. Cítila to. Zpoza rohu na ní vykoukly svítivé oči. Catherine se do nich podívala. Okamžitě poznala kočkovitou šelmu. Tygr. Nehýbala se. V koutku duše věděla, že jí nic neudělá, jen si nebyla jistá. Je to divoká šelma. Tygr zavrčel a ukázal se v celé své kráse. Agresivita z něj byla poznat. Tygr se přikrčil a hleděl na Catherine. Divoce pohazoval ocasem. Cath se nelíbilo, že s ní šelma tak zachází. Prostě věřila v to, že ten tygr je hodný. Nakrčila se a taky zavrčela. Tygr se na ní podíval jako na blázna a zařval. To Cath neuměla. Uskočila a pokusila se o zařvání. Tygr už nevěděl co dělat. Nejspíše jí nechtěl sežrat. Tu noc se ještě pokoušel Cath vystrašit, ale ona ho napodobovala. Vlastně se navzájem oblíbili. Uběhlo takhle pár dnů i nocí a tygr za Catherine věrně chodil. Ostatním se to jen líbilo. Možná to takhle mělo být. Dál se probíraly možnosti na výpravu. Cath z toho byla unavená. Jednoduše se trochu s tygrem od plánování oddálila a posadila se na pařez. Chvilku bloumala v mysli, dokud nezahlédla drobnou blondýnku. Člověk. Tygr zavrčel, ale Cath ho sklidnila. Po krátkém vyptávání jsem poznala, že dívka má stejné poslání a je mladší než já. Netrvalo dlouho a našly jsme si k sobě cestu. Začínaly jsme spolu plánovat a za nedlouho s podporou fantasy bytostí jsme vyrazily jen samy dvě...Přidá se k nám někdo?

Diamanty
Tato hráčka má:
65x

Dovednosti
Síla:
Ovládání mysli:
Vytrvalost:
Obratnost:

Pravidla

9. ledna 2013 v 13:58 Pravidla
I zde jsou pravidla jako v každé jiné RPG hře. Za porušení některých pravidel hrozí napomenutí, v horších případech trest či vyloučení ze hry. Pravidel je myslím celkem málo a není problém je dodržovat, není se čeho obávat.
  • Smíš mít maximálně dva účty - Dvě herní postavy, ale rozmysli si, zda to budeš stíhat a zvládat! Pokud si založíš více účtů než dva, hrozí smazání účtů.
  • Nesmíš kopírovat Povahu a příběh z internetu (Ani od jiných hráčů.) - Vše je jen ve VAŠICH rukách. Těžko pak budete moci psát za postavu když si někde něco zkopírujete. Kopírování se většinou pozná a já to nemám ráda. Zkuste mít originální postavu.
  • Nepsat vulgárně. - Vážně, prosím. Svůj vztek si nevybíjejte do RPG her.
  • Psát alespoň trochu spisovně. - Jsem alergik na chyby. Jakmile uvidím něco jako: obylí, bila jsem vičerpána atd, zaznamenávám si to. Určitě budu připomínat opravy velkých chyb, překlepy se stávají.
  • Psát minimálně jednou do týdne - Pro nepřítomnost tu máme shoutboard, kde se omluvíte za nepřítomnost dopředu. Někdo nemusí mít čas, chápeme to, ale musíme o vás vědět, abychom na jednoho člověka nečekali půl měsíce.
  • Nestavět se proti Osudu. - Náš kamarád Osud si s námi může dělat co se mu zlíbí ať je to cokoli, samozřejmě se nemusíte obávat, Osud nemá právo vás zabít a zasahuje jen výjimečně.
  • Nekopírovat příspěvky ostatních a vůbec, nemanipulovat s nimi, pokud to sami nedovolí. - Nikomu by se nelíbilo, kdyby někdo o vaší postavě napsal něco, co jste neudělali, snad ani neměli v plánu. Dovolujte to jen známým lidem, kterým důvěřujete, aby nepadla vaše postava do zlých rukou.
  • Nesmíš nikomu dát heslo od Chatu, Výpravy atd... Pokud chce někdo psát, ať se registruje! - Fajn, tohle asi nechám na Osudu, ale tohle je jeden z přísnějšch zákazů.
  • Snažit se číst si vše a reagovat. - Celkem naštve, když se někdo vypisuje s dlouhým příspěvkem a někdo na něj zareaguje pouhým hm. Vše si číst, reagovat, odpovídat, zaznemnávat.

Informace

9. ledna 2013 v 13:55 Informace

Vítejte!

Chcete se stát někým jiným, než jste? Máte neustále hlavu v oblacích? Přijď se zúčastnit dlouhé výpravy a pomož zachránit svět plný kouzel, starých dob krásných bojů a neexistujících bytosti, které se jen tak v našem nudném světe neukážou! Pokud máš tu odvahu, přidej se také a poznávej další odvážné šťastlivce, se kterými budeš putovat na místo, kde sídlí temný čaroděj, který má v moci žhnoucí oko, které pouhým pohledem dokáže spálit postavu na popel. Zařizuje si svět podle svých představ a chce, aby tu vládlo zlo. Pomůžeš ho zneškodnit a vrátit ty staré časy zpět? Přidej se!

Historie fantasy světa Marilye
Určitě by vás zajímalo, jak vlastně tvorové, žijící tady oslovují tuto zem. Říkají jí Marilya a pojmenovali ji podle samotné bohyně, která nese toto jméno. Nikdo přesně neví, jak dlouho tu Marilya již je, jak dlouho existuje, jak dlouho spravuje tuto zemi. Ale do té doby, dokud se zlo nevzbouřilo, to dělala velice dobře, spravedlivě. Marilya na počátcích své existence nebyla tak úrodná, nebyl tu život. Marilya ho ale dokázala probudit. Sama zvolila, aby si obyvatelé země vybrali jméno pro tento svět. Samozřejmě, že ho pojmenovali podle ní. Ačkoliv Marilyu nikdo neviděl doopravdy, jen ve svém "podvědomí," přesto vyzařovala jakýmsi kouzlem a každý věřil, že až bude nejhůře, vystoupí ze svého světa opět na pevninu Marilye a pomůže nastolik klid a pořádek...

INSTRUKCE

Každý hraje za 1 lidskou postavu (momentálně jsou povoleny dvě), která má po svém boku přidělené zvíře z neznámého fantasy světa, aby bojovalo s ním. Tato hra cíl MÁ. Pokud jste četli úvodní stránku, tak jistě víte, že se koná výprava proti čarodeji, vlastnící magické oko. Výpravu budou spestřovat různé nástrahy, úkoly a určitě i osud zasáhne do vašich životů a může výpravu celou překopat!


Jak to bude s denním světlem a počasím?
Napadlo mě, že 1 herní den potrvá tři dny reálné. Proč už tak ne. První část dne bude RÁNO/POLEDNE, druhá část dne bude ODPOLEDNE/PODVEČER a třetí část dne VEČER/NOC. A jak to bude tedy s počasím? Jsme ve fantasy světě! Všechno je rozmanité, i počasí. Je jiné než u nás a tak nás nesmějí překvapit sněhové bouře, či suchá horka. Ale nebojte se. Pokud nebudete vědět, zda je ráno, odpoledne, či večer a jaké je počasí, vše bude sepsáno v rubrice Výprava - Počasí. Doporučovala bych na to chodit často, počasí se může kdykoliv měnit a je dobré vědět, podle čeho psát...

KAM, CO A JAK?
Jak se to všechno vlastně bude dít? Vše se bude vážení PSÁT. RPG hry se většinou vážně píší. A kam to vlastně psát? Do rubriky výprava bude dán chat, do kterého se bude psát. Jak vůbec psát? Na začátku příspěvku má být hvězdička, tak poznáme, že je to herní příspěvěk. Na konci příspěvku se také píše. Píše se stylem 3. osoby a nebo 1. osoby. Preferuji spíše 1. osobu, ale jak komu to vyhovuje, ten tak bude psát. Psaním se také získávají BODY (Diamanty)

Různými úkoly se také mohou získávat kapky do vašich schopností, či do schopností zvířete.

Registrace

9. ledna 2013 v 13:46 Registrace
Je tu od toho, aby sis vytvořil/a svou vlastní postavu. Vyplň vše v následujících bodech a zašli na e-mail. Nejdříve si vyplň údaje o sobě a pak o tvém zvířeti.

  • Jméno (Může být samozřejmě tvoje vlastní, fantasy, ale ne vulgární!)
  • Pohlaví (Je jasné - dívka/chlapec popřípadě žena/muž)
  • Věk (Zhruba od 8 let do 45 let - vhodné je třeba 15 - 30)
  • Povaha (Povaha musí být dlouhá aspoň 100 slov - jasná a přehledná - co má postava ráda, jak se vyjadřuje, chová a tak)
  • Příběh (Příběh musí být srozumitelný, jasný a trochu na úrovni v češtině - zkuste to napsat na půl stránky ve Wordu, byla by to přijatelná délka)
  • Vzhled (Obrázek vybereš buď u nás ve fotogalerii nebo někde v internetu sám/a. Také do tohoto bodu můžete i postavu popsat, když nechcete obrázek)

Tvé zvíře:
  • Jméno (Snad pochopíte)
  • Druh (Rozhodli jsme se, že podle toho, jaký druh zvířete nám pošlete, ho také zkritizujeme. Snad si svého ochránce zvolíte rozumě)
  • Věk (Libovolný)
  • Pohlaví (Snad pchopitelné)
  • Povaha (Menší povaha, kratší, jaké vaše zvíře je. Agresivní, či milý...)

Uživatelé - rozcestník

8. ledna 2013 v 19:48 Uživatelé


-----------------------------------------------
-----------------------------------------------
-----------------------------------------------
-----------------------------------------------
-----------------------------------------------
-----------------------------------------------

Úkoly - rozcestník

8. ledna 2013 v 19:40 Úkoly

------------------

Výprava - rozcestník

8. ledna 2013 v 19:37 Výprava

Zde se koná hlavní výprava
--------------------
Můžete navštívit samotnou bohyni a požádat jí o obchod
--------------------
Dozvídáte se, jaké je na Marilye počasí
--------------------
Aneb omluvenky
--------------------
Neherní Chat na pokec či domlouvání
--------------------
Aneb vlastnoručně dělaná přibližná mapa Marilye.
-----------------
"Ti zlí..."